(*1925, Mariková, ČSR † 1980, Litvínov, ČSSR)
Válečný hrdina, správce národního majetku, podnikový psycholog, člen galérky chátry
… Kulky byly slyšet čím dál blíž a Vaňka si byl jistý, že nějaká další už ho musí trefit. Skripka v druhém příkopu ale dál ležel a opětoval palbu na německé vojáky. Krýt ústup skupiny, zdržet pronásledovatele co nejdéle, zněla domluva. Ale ne se obětovat. Zkušený ruský voják snad ví, co dělá, snažil se uklidňovat tehdy devatenáctiletý Vavřinec Korčiš (zvaný ve skupině Vaňka).
Jestli drží tohle slovenský dítě, já necouvnu, kontroloval Vaňku Skripka. Přesně major Ivan Ivanovič Skripka-Studenskij. O dost později, než bylo aspoň trochu bezpečné, naštěstí zkontrolovali situaci v druhém příkopu oba najednou. Jen na sebe pohlédli a bez signálu oba vyskočili a běželi o život za skupinou do relativního bezpečí hor někde nad Banskou Bystricí…
… V říjnu 1944 vstoupil v partyzánské skupině Vavřinec Korčiš do Komunistické strany Slovenska. Později žádný vřelý vztah ke straně nepotvrzoval, ale tehdy jim asi prostě věřil. Bojoval spolu s nimi.
„Vaňka, ty nevíš, kam lezeš. Ty vůbec nevíš, za koho chceš bojovat. Ty nevíš, co dělaj bolševici u nás,“ říkal dědovi ve slabé chvilce (když se opili na ilegální výpravě jako mužici v cukrárně v Košicích) jeho partyzánský druh (a nadřízený) Skripka. Zato on to po zkušenostech v SSSR věděl moc dobře. „Pak jsem si až do konce války dával pozor, abych Ivana neměl v zádech,“ říkal děda. Za takové řeči by byl pod Stalinem gulag ještě výhra. „Ale naštěstí mi věřil – nebo si to nepamatoval.“…
… Koncem roku 1944 byl děda vybrán (zřejmě právě Skripkou, ale pod rozkazem byl podepsán ještě Slánský), aby u Prahy připravil půdu pro sovětský zpravodajský výsadek určený k podávání důležitých vojenských informací z Prahy a okolí. Vavřinec Korčiš se s falešnými doklady vydal na cestu přes Banskou Bystrici, Bratislavu a Vídeň do Prahy. V obci Točná kontaktoval rolníka Zdeňka Junka, u něhož dříve jeho matka pracovala. To byl podle dědova vyprávění jediný okamžik, kdy za války svou maminku viděl. Na Štědrý večer ji pozoroval oknem.
„A zaklepal jsi na ni aspoň?“
„Ne, to by pro ni bylo moc nebezpečné.“
…
… Pro ruskou armádu pracoval až do jejího odchodu z obnoveného Československa. O tom, co přesně plnil za úkoly, mnoho nevyprávěl. Údajně však jednou třeba jeli do Rumunska pro atomového fyzika a přesouvali ho do Sovětského svazu. V dalším případě zase dostal za úkol „vyřešit“ zmiňovaného Josefa Hluchého. Že na gestapu mluvil. Děda však věděl, že „Pepík“ promluvil po tvrdém mučení, a úkol nechal nesplněný…
… V roce 1970 také oficiálním dopisem na sovětské velvyslanectví vrátil Řád vlastenecké války. Nepochybně k tomu přispělo i to, že mu komunisti poslali syna za podvracení republiky do vězení. Znovu však obživlo přátelství s Ivanem Skripkou, který byl v roce 1968 převelen do Prahy. Občas se sešli a popili vodku. Jestli Skripka dědu verboval, se nikdy nedozvíme, i když on tvrdil, že ne…
