„Právě jsem se vrátil z Hradu.“ To zná asi každý. Ale co komunistický premiér Klement Gottwald na Hradě po prezidentovi Edvardu Benešovi vůbec chtěl?

Také asi každý ví, že Československo vzniklo 28. října 1918. Ale jak, proč a za jakých okolností? To všechno se ve stručnosti dozvíte z knihy Století ČSR. Stejně jako pochopíte další zásadní okamžiky české historie, jako například Mnichov ’38, druhou světovou válku, únor ’48, pražské jaro či listopad ’89. Ale přibližuje i řadu dalších světových událostí, které měly zásadní vliv na vývoj 20. století. Od bolševické revoluce v carském Rusku přes světové války následované studenou válkou až k pádu komunismu, rozpadu Sovětského svazu a dalším.

Pro knihu nejsou stěžejní data, ale souvislosti. A proto je i zobrazení a řazení textů a obrázků velice názorné ve velmi přehledném leporelu. Stejně jako graf výsledků voleb, který provází celou historii ČSR, ČSSR, ČSFR a ČR.
Velice názorně pak dobu a celý vývoj republiky ilustruje stručná historie pozoruhodné rodiny autora. Kde pradědové a dědové bojovali ve válkách a jejich děti, a později i oni, proti komunismu. Ač ho někteří předtím pomáhali budovat. Budete překvapeni, jak to přiblíží dobu, v níž žily všechny rodiny, včetně vaší. A v knize je dost prostoru i na zmapování její historie. Budete překvapeni, jak těžké životy naši předci měli, ale také jak vlastně nedávno jsme se oddělili od Rakouska-Uherska.

Autor o projektu Století ČSR

O historii a politologii jsem se zajímal vždy. I když radši z beletrie než učebnic. Opakovaně jsem se je snažil i studovat. Ale má hlava je podstatně lepší v tom, věci pochopit, než se je naučit a zapamatovat si je. To na přijímačkách na historii bohužel hned odhalili a nefungovalo to. (Později to krásně zafungovalo na přijímačkách na informační studia a knihovnictví na FF UK. Na studium samotné už zase ne…)

Přesto jsem na historii nezanevřel, a když jsem si jednou tak hrál a vyrobil graf výsledků voleb za celou historii republiky, napadlo mě, že by mi dávalo krásný smysl a mělo logiku to doplnit událostmi, které ty výsledky vysvětlují. A doufám, že to bude dávat smysl i dalším lidem s podobnými studijními schopnostmi. Ale i těm s lepšími. I horšími.

Tak jsem si ke grafu začal psát ty zásadní velké dějinné zvraty, jako první světovou válku, vznik republiky, Mnichov a další. Došel jsem ale k tomu, že tyto velké texty, které k zásadním událostem v knize jsou, sám dohromady nedám, a poprosil o stručné základy k nim budoucí spoluautory knihy, kteří se historií skutečně zabývají. Historika Jiřího Pernese, autora mnoha historických knih. A šéfa Oddělení vojenských knihoven Vojenského historického ústavu Praha Zdeňka Munzara, také autora řady historických projektů. 

A jejich texty (někdy se o stručnosti, z mého nehistorického pohledu, nedalo mluvit) jsem s jejich laskavým svolením přetvořil k obrazu svému. Některé více, některé méně, některé takřka vůbec. U toho mi, myslím, právě pomohlo mé nestudium historie, když mi nedělalo problém krátit a krátit pro historiky nezkratitelné. To sice možná povede k jistému odstupu odborníků od knihy (některé zkratky pro ně mohou být příliš), ale já doufám že ne. A že učtitelná délka textů, stejně jako snaha o pochopení událostí je zásadní přínos pro obecnou znalost naší historie. 

Vedle těchto velkých textů jsem doplňoval další a další neméně důležité události – jako revoluci v Rusku, studenou válku, Vietnam a další – texty kratšími. A pak ještě stručněji mnoho dalších zdánlivě malých událostí, které byly pro vývoj minulého století také zásadní. Případně prostě události ilustrující, co se v té konkrétní době dělo v různých oblastech života, a raketový vývoj civilizace v minulém století. 

Nikoho by však nebavila kniha bez obrázků, a proto jimi na mou žádost celou historii ČSR krásně a vtipně doilustroval Richard Cortés.

Tím se nakonec projekt rozrostl (z plánovaného formátu A4) do rozměru, který se vám možná nevejde do knihovny, ale pro zachycení každého desetiletí na jednu stranu byl nezbytný. Do rozměru, na který by mi dle místních tiskařů udělali plnohodnotné desky jen v Číně nebo možná v Rusku. To mi přišlo nepatřičné. Proto jsou také desky (vyráběné nakonec v Rakousku) menší než vnitřní listy. 

Ale jak známo, klíč ke čtenáři je v příběhu. Proto celý vývoj republiky dokresluji z druhé strany knihy příběhy. Snad právě příběhy pro čtenáře zajímavými a poutavými. Příběhy naší rodiny, která historii, když už ne psala, minimálně v některých obdobích aktivně prožívala. A budou ji doufám ilustrovat i příběhy vašich rodin zapsané vámi. Možná budete překvapeni, pokud se začnete zajímat, co všechno vaši předci zažili. Stejně jako jsem byl řadou vzpomínek svých předků, o nichž jsem neměl tušení, překvapen já. Určitě však budete překvapeni, jak stateční a odolní proti nám naši předci byli a v jaké bavlnce si my nyní žijeme. 

Přeji inspirativní čtení. I psaní. 

Štěpán Korčiš